| Tiffany A. Mayette
|
První den, kdy jsem se setkala s lidmi, kteří stejně jako já chodí na Seisoene ..
Ach, jsem skleróza! Nepamatuji si datum. Ale což.. To není podstatné, podstatné je, co se stalo ..
Hmm, vlastně se nic nestalo. Navštívila jsem městský park a tam jsem plánovala něco nakreslit. Opodál stáli dva lidé. Chlapec a dívka .. Dívka právě do chlapce narazila a pero s blokem jí vyklouzlo z rukou .. Zdálo se, že se znají .. A tak jsem si vybrala scénku pro můj nový výtvor ..
Když bylo mé dílo hotové, radostně jako malé dítě jsem se k nim rozeběhla a dožadovala se povolení nechat si tento obrázek. Naštěstí oba souhlasili, neměli problém. Chvíli jsem tam tak stála a povídala si s nimi než mě napadlo, jestli je náhodou neruším. Oba mi odpověděli tak nějak zdráhavě, byl to zkrátka divný pocit. Nechtěla jsem obtěžovat a tak jsem se s nimi rozloučila a vydala se zpět k jezírku, kde mě po chvíli navštívil ten kluk, Adrian. (Dívka byla Scarlett, Scar)
Chvíli jsme si povídali, začala jsem se ho ptát na různé otázky. Je milý, vážně. Když si ale vzpomenu na to setkání včera večer, chci se propadnout hanbou.
Když jsme se opět setkali, vyfotila jsem si ho, vážně amazing fotka! Ale když jsem odcházela, požádala jsem ho, aby nebyl moc přátelský k ostatním lidem. Vážně, nejsem já opravdu divná a šílená? Proč jsem ho o to žádala? Ani já sama to nevím, a tak doufám, že se potkáme co nejdřív, abych se mohla omluvit a odvolat, co jsem řekla. Protože to, co jsem řekla je nonsense.
Panebože, snad si o mě nemyslí, že jsem ten největší blázen na světě.
Božínku ..